Nikdy neřehtej nikdy! 14.díl

16. dubna 2012 v 18:24 | Anaya |  Povídky, příběhy
Tara se zotavuje, Harry opět zasáhl, ale kde je Berry?!!

,,Harry!!"Tara rozrazila vrata stáje a slyšela zařehtání a zběsilý klapot kopyt, kopání do vrátek a všechno možné. Když vešla do stáje, udivila se. ,,Harry! Ty koni jeden. Jak ses dostal ven?"Harry stál před boxem a koukal na Taru, jako kdyby chtěl říct, co to dělá, vždyť je přece skoro v boxu, tak co šílí. ,,Ty pako jedno, nevyděsila jsem tě?"Soucitně se na něj podívala a poplácala ho po šíji. Drcnul do ní čumákem a ona se poprvé od té nehody s Berrym, poprvé slabě usmála. ,,Harry...máme tu takový problém," vešla za ním do boxu, který nechala otevřený. ,,Berrýsek mi utekl při vyjížďce, víš, a už ho asi nikdy neuvidíš...je mi to neskutečně líto, Harry, ale já nemohla nic dělat. Ale jsem hrozně naivní! Já ho nacválala a on se těsně před překážkou rozhodl, že toho má dost. Harry,"Tara se sesunula na zem a začala brečet. Harry se k ní sehnul a mírně do ní šťouchl. A zase a zase. ,,Díky,"usmála se na něj, ,,díky, že mi odpouštíš, tys byl vždycky moje zlato."Poškrábala ho za ušima. ,,Tak co myslíš, chceš mi udělat radost tím, že budeš moc hezky jezdit?"Navrhla koni, a viděla, že slabě pokýval hlavou. ,,To je správné. Víš, Harry, já nevím, proč jsem takový smolař. Měla jsem už tři koně...G-g-garryho, už jsem ti o něm určitě povídala. Potom tebe, a Berryho. Teď už mám jenom tebe. Musíš mi slíbit, že na sebe budeš dávat pozor...víš, co se stalo, stalo se, člověk s tím nic nenadělá, když bude fňukat, ale ty asi nevíš, jak to hrozně bolí u srdce. Ty ses s Berrym zatím ještě moc neskamarádil -už asi nikdy neskamarádíš-, protože tě pořád jen zlobil, ale já ho měla hrozně ráda, i přes jeho povahu...Harry, sakra, nenuť mě, abych se znova rozbrečela. Pojď, radši jdeme trénovat,"nasadila koni uzdečku, sedlo, dopnula podbřišník a vyvedla ho ze stáje. Když pan Kemptite uslyšel klapot koňských kopyt, rychlostí blesku vykoukl z okna domu. ,,Taro, ahoj,"snažil se vypadat sebevědomě, ale nešlo mu to. Berryho měl také velmi rád, asi jako Tara...,,Jdeme s Harrym trénovat,"vypravila ze sebe Tara, ale měla zvláštní pocit. Pocit bezmoci, beznaděje. V otevřené jízdárně se elegantně vyhoupla do sedla koně a rozhlédla se po okolí. Až poté si uvědomila, co vlastně dělala. Hledala Berryho.
,,To nic, kamaráde, to nic,"snažila se, aby v ní kůň měl oporu, ale pokud by měl být stejný, jako ona, o nějakém závodění by si mohla nechat jenom zdát. Pobídla ho ke kroku. Prošlápla si paty a narovnala se. Vykrokovali se a pak ho podpatkem jezdeckým bot přiměla ke klusu, který byl velice elegantní. ,,Kluku jeden, výborně,"pochválila nadšeně koně. Konečně měla důvod, aby aspoň čtvrtina její špatné nálady přešla v mlhavé vzpomínky. Pak ho jednou nohou mírně za podbřišníkem pobídla ke cvalu a nacválávali na cval. Taře se před očima cosi zjevilo. Útržek. Jeden, druhý, třetí. Tara zaječela, ale v poslední chvíli se stihla předklonit, aby Harryho pobídla ke skoku. ,,Promiň...promiň, promiň, promiň...já si vybavila ten zatracený skok."Polkla, ale musela se soustředit na jízdu.
Pak ještě chvilku cválali, klusali, chodili a pak Harryho ve stáji vyhřebelcovala a dovedla ho na pastvinu.
,,Pane, Kemptite,"upíjela jahodového čaje z hrníčku s motivem hnědého koně, který plný života běhal po zelené louce. ,,Nemůžu to nechat jen tak plavat. Vyvěsím inzeráty všude kolem, že pokud někdo najde Berryho, zaplatíme mu...já bez něho nemůžu žít. Harry je úžasný, nejúžasnější, jakého jsem kdy jezdila, ale bez toho mladého pohrka to tu není takové. Musíme ho najít, musíme, pane Kemptite!"Vyhrkla Tara, až překlopila hrníček a čaj stékal po červeném ubruse až na podlahu, kde se rozprskl na několik malých jezírek sladkého nápoje.
,,Dobře, hned zítra vyrobíme nějaké inzeráty a vyvěsíme je tu. Budeš je moct jet vyvěsit s Harrym. Abys to měla rychleji za sebou,"ušklíbl se a Tara přikývla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama